Síla všímavosti v těžkém rozhovoru

„Nevím, jak to říct šéfovi.“

V místnosti je ticho. Klient si pohrává s perem, pohledem utíká k telefonu, kde bliká další notifikace. Čeká ho rozhovor, ve kterém by měl poprvé říct jasné NE. Jenže odmítnout šéfa? To zní jako problém, do kterého se mu nechce. A přesto ví, že dál to takhle nejde.

Kontext případu: když se nedaří nastavit hranice

Manažer, se kterým jsem pracoval, jel už několik měsíců na hraně. Kalendář měl plný schůzek po půlhodinách. Tým čekal na jeho rozhodnutí, a on přitom přibíral další a další úkoly. „Je to jednodušší než vysvětlovat, proč to nejde,“ řekl mi hned v úvodu.

Jenže jednoduchost má svou cenu: roste únava, tým se dostává pod tlak a kvalita práce padá. Na posledním hodnocení slyšel od šéfa větu, která mu zůstala v hlavě: „Potřebujeme, abys držel jasnější priority.“ A to zabolelo. Věděl, že problém není v jeho schopnostech, ale v tom, že nedokáže včas zastavit.

Dnešní schůzka pro něj byla zkouškou: buď znovu podlehne autopilotovi, nebo najde odvahu říct NE.

Úryvek z koučovacího rozhovoru

• Klient: „Nevím, jak to říct šéfovi.“
• Já: „A co kdyby to slyšel teď?“
• (Ticho. Nádech, delší výdech. Oči směřují k oknu.)
• Klient (polohlasem): „Řekl bych… potřebuju se soustředit na dokončení stávajících projektů.“
• (Zastaví se. Pokrčí rameny.)
• Klient: „Jenže zní to jako výmluva.“
• Já: „Proč to zní jako výmluva?“
• (Další pauza. V hlavě mu běží: ‚Zklamu ho. Bude si myslet, že to nezvládám.‘)
• Klient: „Kdybych měl být upřímný… řekl bych: Pokud vezmu další projekt, nedodám kvalitu, kterou ode mě očekáváte.“
• Já: „A jak vám to zní, když to řeknete nahlas?“
• (Říká větu znovu, tentokrát pevněji. Hlas už nezní omluvně, ale rozhodně.)
• V tu chvíli se něco změnilo. Z automatické reakce se stala vědomá volba.

Debrief: co si z případu odnést

Autopilot vs. vědomá volba

Pod tlakem mozek spouští naučené vzorce – kývnout, přetlačit, ustoupit. Je to rychlejší než hledat novou cestu. Krátká pauza a návrat k dechu ale otevřely prostor, kde se klient mohl rozhodnout jinak.
(O tom, co se děje v hlavě pod tlakem, jsem psal v článku „Mozek pod tlakem – co se děje, když se nemůžeme rozhodnout“.)

Tělo jako brzdový pedál

Delší výdech nebyl trik, ale biologický signál: jsi v bezpečí. Aktivoval parasympatikus, který snížil stres a uvolnil cestu pro jasnější myšlení.
(Tohle úzce souvisí s článkem „Jak si nastavit priority, aby vás nesežral kalendář“, protože rozhodování bez prostoru často vede k přetížení.)

Jazyk jako nástroj změny

Poprvé zněla věta jako omluva. Podruhé, s klidem a vědomým dechem, zněla jako jasné rozhodnutí. Obsah se nezměnil, změnil se tón.
(A právě v tom je síla koučování – jak jsem psal v článku „Co je koučování a jak s ním pracuji já“: bezpečné prostředí, kde si můžete nanečisto vyzkoušet něco, co později použijete v praxi.)

Síla všímavosti v praxi

Všímavost v koučování není exotická technika. Je to schopnost zastavit autopilota a vrátit se do přítomné chvíle – právě tehdy, když jde o hodně. Umožní říct NE, nastavit hranice, nebo se postavit do role, kterou už dlouho odkládáme.

Každý případ vypadá jinak, ale vzorec je podobný: tlak v hlavě, nutnost rozhodnout se a odvaha dát věcem jasné priority. Témata, která se vracejí napříč našimi články – od zvládání stresu až po práci s kalendářem.

Otázka pro vás

Co byste udělali vy na jeho místě?